Filiální kostel povýšení sv. kříže Brno-Slatina

O farnosti

Historie farnosti

Do roku 1715 patřila Slatina k faře šlapanské, vinou protestantských pánů z Líšně protestantismus a protestanté opanovali Líšeň úplně. Až v roce r. 1630 majitelka panství Eliška, svobodná paní Bergrová, roz. Kumrovna, zřídila v Líšni faru katolickou a 11. července 1715 byla Slatina přifařena k Líšni. Do roku 1914 je již nepřetržitá řada 18 farářů líšeňských. V roce 1914 bylo zaznamenáno tehdejším farářem v Líšni P. Metodějem Hoškem, že Slatina má 1459 katolíků.

Filiální kostel Povýšení svatého Kříže je postaven na konci brněnského předměstí Slatina při silnici do Šlapanic. Původně zde stála malá kaple na okraji hřbitova, který byl založen v roce 1872. Přední část stavby sloužila jako kaple a v zadní byla márnice.

V roce 1938 bylo výborem Kostelní jednoty a za podpory a iniciativy líšeňského kaplana P. Františka Křehlíka rozhodnuto, že na stávajícím místě kaple bude postaven kostel. Po 15. březnu 1939, kdy vznikl tzv. Protektorát Čechy a Morava, byla plánovaná stavba kostela zakázána. Po druhé světové válce stoupla aktivita občanů pro stavbu již dříve plánovaného kostela. Plány vypracoval zednický mistr Ladislav Jetelina ze Šlapanic a stavba byla jemu zadána.

Základní kámen ke stavbě byl položen a posvěcen 17. listopadu 1946 líšeňským farářem P. Františkem Křehlíkem. Na jaře roku 1947 se začalo stavět. Hlavním vedoucím stavby byl slatinský občan, zedník František Sedlínský, který obětavě a poctivě za pomoci místních občanů celý kostel do vánoc téhož roku včetně zastřešení postavil. Věž byla postavena o prázdninách v roce 1948. Z původní kaple a márnice vznikl presbytář, na nějž navazuje vlastní loď kostela. Jeho vnitřní prostor je 36 m dlouhý, 7,40 m široký a 5,40 m vysoký. Kostel byl 19. září 1948 vysvěcen brněnským kapitulním vikářem prelátem Dr. Josefem Kratochvílem jako kostel "Povýšení svatého kříže". Současně byl posvěcen zvon.

Oslavovalo se velkolepě. Vždyť postavit kostel v tak krátké době bylo něco neobvyklého. Později se ukázalo, že tento kostel byl postaven jako poslední v brněnské diecézi do roku 1948. Po tomto roce nebylo dovoleno stavět nové kostely a podobná církevní zařízení.

V roce 1950 zhotovil slatinský občan, kameník Josef Remeš, hlavní oltář, stupně před oltářem a oba boční oltáře z kararského mramoru. Dřevěnou patinovanou výzdobu na hlavním oltáři a patinovaný kříž na něm, symbol kostela, provedl umělecký řezbář Heřman Kotrba z Brna. Dvířka svatostánku mistrně ozdobil brněnský cizelér Otakar Suchý. Barevná okna v presbytáři jsou dílem pana Vačkáře z Brna.

Interiér kostela byl doplněn dvěma bočními oltáři. Oltářem Panny Marie se sv. Anežkou a sv. Mladou a oltářem sv. Josefa se sv. Antonínem a sv. Bernardinem.

1. září 1957 byly posvěceny dva nové zvony a čtrnáct zastavení křížové cesty.

Od roku 1955 do roku 1988 byl líšeňským farářem P. Metoděj Zdeněk Hamáček. Za jeho působení byla v roce 1982 provedena generální oprava kostela a koupeny nové varhany.

S nově nabytou svobodou došlo k dalším změnám. V letech 1991 - 1994 byl areál kostela doplněn přístavbou nové sakristie a oratoří, která slouží k účelům náboženským a společenským. Mimo hlavního sálu je v podkrovním prostoru zřízena klubovna pro skauty. Oratoř je vybavena sociálním zařízením.

Tato přístavba sakristie a oratoře byla slavnostně 15. května 1994 vysvěcena brněnským biskupem Mons. Vojtěchem Cikrlem.

Na území Slatiny se nachází také dvě kaple. Na horním konci Přemyslova náměstí stojí kaple sv. Floriana, která byla postavena v roce 1703 podle významného architekta Domenica Martinelliho. V dnešní době je zrestaurována, ale k církevním účelům není využívána. Pouze její zvon je využíván jako tzv. umíráček.

Druhá kaple je v odlehlejší části Slatiny (za vlakovým nádražím) zvané Slatinka. Je zasvěcena Panně Marii a byla postavena roku 1911 na přibližně stejném místě jako stával kdysi v 18. století poutní kostelík stejného zasvěcení, který byl za Josefa II. zrušen a později zbourán. Před touto kaplí se konává od roku 2003 jednu květnovou neděli májová pobožnost a jednu podzimní neděli růžencová pobožnost.